Dámy, na tento článek jsem se chystala už dlouho a pokusím se srozumitelně popsat vše, na co jsem za leta práce s klienty i ve svých vztazích přišla.
Soňa a Teodor, ničivá láska
Představte si ženu, říkejme jí Soňa, která má za sebou vášnivý vztah s mužem, Teodorem, kterého i po rozchodu velmi miluje a on jí. Rozešli se po několikáté vyhrocené situaci, oba naprosto zdevastovaní z náročnosti, křivd a vzájemného nepochopení, kdy už ani jeden nebyl schopen ustoupit a z milujícího vztahu se stal boj a minové pole.
Zpočátku jejich seznamování vypadalo jako setkání spřízněných duší, velká otevřenost v komunikaci, nadpozemská intimita, těšení se na sebe, vzájemná láska a respekt. Oba byli fascinováni rozpustilými odlišnostmi toho druhého.
S postupem času a s náročnou prací, nástupem provozních úkonů, péče o dům a Teodorovými dětmi ve střídavé péči, nastala potřeba sladit komplikované harmonogramy obou partnerů.
Soňa je ve vedení menší společnosti a nesmírně laskavá a obětavá žena. Ve vztahu tlačila, aby provozní záležitosti fungovaly (nákup, společné finance, opravy,…), partnerovy děti byly spokojené, dům zářil a pomáhala Teodorovi v podnikání, které mu příliš dobře nefungovalo. Teodor byl skvělý otec, osobnostně spíš sangvinik, výkonný, chaotik, zmatkář s dobrým srdcem, pro kterého bylo někdy velmi těžké nezapomínat, fungovat v režimu, udržovat po sobě uklizeno nebo něco v roztržitosti neponičit. Soňa začala u sebe vnímat potřebu Teodora více kontrolovat nebo dělat i mnohé za něj, což ji velmi vyčerpávalo a partnera tím nevědomě znehodnocovala. Chaos a nekoordinace v životě Teodora přispěly k dalším nelehkým událostem (např. upomínky za platby, zranění, které ho na pár měsíců upoutalo na vozík) a pod tlakem Soni nepohody se Teodor začal učit fungovat více prakticky a hasit drobné potíže. Na Soňu toho i tak bylo příliš. Přesto v kontrole a řízení neustupovala, Teodor si připadal stále více neschopný a postupně se mezi partnery vytvořila výrazná asymetrie. Soňa měla pocit, že vše musí řídit a kontrolovat, Teodor si vedle Soni přestal věřit a potřeboval si křehké sebevědomí dosytit mimo Soňu.
Snaha sladit vzájemné režimy přešla k výčitkám a obranám. Teodor se začal postupně od Soni vzdalovat a vyhledávat jiné ženy, které ho nekritizovaly, což vyvolávalo v Soně velká zranění a vedlo k navýšení kontroly a pravidel. Vytvořila se tak nezdravá dynamika, kdy Soňa zastávala roli matky a Teodor vzdorujícího syna. Oba se natolik snažili být tam ve svém vlastním pojetí pro toho druhého, až jim vztah začal doutnat. Výměny názorů se přehouply do vyostřených hádek, až nakonec došlo i k fyzickému násilí. Soňa se odstěhovala a oba si zničení začali léčit svá zranění a bilancovat poslední měsíce.
Dva měsíce se Soňa s Teodorem neviděli a regenerovali po náročném vztahu. Díky tomu se oba dokázali na svůj poslední vztah podívat více z nadhledu a zavnímat i své chyby.
Po dvou měsících se setkali u kávy a oběma jim to moc slušelo. Soňa slušivě zhubla a Teodor evidentně trávil hodně času v posilovně. Na kávě bylo cítit napětí a neuvolněnost, protože si oba přáli setkání nepokazit. Shodli se, že si navzájem nechtějí ze života nadobro zmizet a postupně se začali vídat každý týden. Aby se vyhnuli návratu do vztahové destrukce, nastavili si pravidlo absolutní svobody a že se budou společně potkávat jen nad příjemnými zážitky (kultura, sex). Soňa byla ráda, že si nemusí složitě hledat šikovného milence (a někde hlouběji doufala, že Teodora opět okouzlí) a Teodor byl rád, že má nablízku milovanou ženu, které se chce opět zalíbit jako schopný a silný muž. Zároveň do té doby může spát s jinými ženami, které ho chválí a jsou pro něj bezpeční než Soňa, se kterou byl ve vztahu pod palbou výčitek. Víte, pocit bezpečí u muže se sexualitou velmi souvisí. Není schopen spát s ohrožující, znehodnocující ženou.
Během těchto nových setkání proto Teodor nebyl schopen se Soňou spát. Soně se opět opakoval pocit: „i přestože se maximálně snažím, nemám právo na odměny“. Začala se cítit nedoceněná, což vedlo k frustraci. Teodor vnímal její nespokojenost a svou neschopnost s velkou těžkostí. Ve zrychleném režimu se tím jejich vztahové téma opět začalo prodírat na povrch.
Nyní Teodor sice spí s jinými ženami, baví ho to, ale Soňu chce pravidelně vídat. Touží po ní jako po partnerce a aby se k němu zpátky nastěhovala. To Soňa nechce, aby se necítila opět využitá. Teodor zajišťuje lístky na společenské akce, zve ji na večeře a leckdy přijede na schůzku velmi vyčerpaný po náročných dnech. Jiné ženě by v takovém stavu schůzku zrušil, ale nechce Soňu zklamat.
Ve skutečnosti ji navštěvuje ve vyčerpaném stavu, mluví před ní o sexu s jinými ženami a bojkotuje vzájemná setkání, aby si otestoval její milující náruč. Potřebuje si stůj co stůj udržet své mužství. Proto ve chvíli, kdy přijde kritika, se opět od Soni odtáhne a ozve se v něm zranění. Teodor touží po bezpečné, nekritizující partnerce. Pokud si ale tento jeho vzorec Soňa neuvědomí, nikdy v jeho testu neuspěje. Zároveň je to pro ni příležitost se rozhodnout, jestli je její laskavá náruč schopna fungovat ve vztahu, kam vstupují i další osoby.
Soňa si s dalšími muži dopisuje, sporadicky jde s někým na oběd, ve skutečnosti ale opíná svou pozornost na Teodora a doufá. Je frustrovaná, když ví, že Teodor si užívá kontakt s jinými ženami a na schůzku se Soňou chodí vyčerpaný, neupravený a ani ten sex jim nefunguje. „Proč jiným ženám to dá a se mnou se chce jen objímat? Jakoby mě chtěl zase jenom vysát.“ Soňa se začne cítit oklamaná a nedostatečná. Postupně radost z nových setkání vystřídá žárlivost a výčitky, Teodor ze začíná od Soni odtahovat, zapomínat plnit své sliby a velmi znejistí. Přijel za ní v obrovském vyčerpání, protože ji chtěl vidět a má ji rád. „Proč si nemůžeme ten společný čas prostě užít a neřešit ptákoviny?“
Tyto všechny aspekty dopadají na jejich sexuální život. Teodor se potřebuje u Soni pohybovat v bezpečné vzdálenosti, výčitky ho od ní vzdalují a kastrují, proto se Soňou nemá erekci.
Kritizující žena, kastrovaný muž
Je řada nádherných žen, po kterých touží zástupy mužů, nicméně u jejich partnerů se v průběhu vztahu objeví sexuální dysfunkce. Je to důsledek nějaké formy kastrace nebo nesebedůvěry, se kterou se muž ve vztahu potýká. Pokud řešíte totéž, poctivě si odpovězte na otázku, nakolik svého muže oceňujete a jak to máte s kritikou. Muž potřebuje od ženy laskavé hebko. Kritika ho zraňuje na velmi hlubokých úrovních.
Silné ženy by se měly učit postupně odbourávat svou kritičnost a nedůvěru vůči mužům. Pomůže to nejen vám, ale i vašim vztahům. Zkusme si přiznat, že někdy jsme opravdu odporné bestie, máme ničivou sílu a dokážeme nenávidět. Řada z nás má pocit, že „já jsem ta Bohyně, dělám ti první a poslední, tak bys mě měl uctívat a když ne, budu tě kritizovat.“ Jak má muž v takových podmínkách zapnout své emoce a ženě se otevřít? V rámci sebeochrany je nechá raději zavřené a začne se uchylovat do bezpečí. Co my ženy můžeme pro sebe udělat je uzdravovat svou ženskost a holčičku v sobě – po traumatech, zneužití, opuštění, smrti rodiče aj.
Cílem je umět zahrnout muže láskou a zbavit samu sebe svých programů, které nám k tomu brání. A až poté se váš muž může začít více uvolňovat a své emoce zapínat.
Pro lepší představu: Ženská kritika je pro muže to samé, jako pro nás chlapskou pěstí do obličeje.
Více k mužským zraněním
Řada mužů trpí posttraumatickým stresem, který se předává generačně, například hlavně z válek. Důležité bylo předat geny a pak se šlo umřít do války. Muži mají tedy na svých nevědomých úrovních jistá negativní přesvědčení, kdy nevědí, co vlastně znamená být mužem. Tato přesvědčení jsou nutkavého charakteru a mohou muže vést k workoholismu, adrenalinu nebo silné sexuální potřebě. Pokud nemá laskavé a bezpečné prostředí, aby se mohl vybít, vybíjí si to někdy i násilně. Mužská psychika sebou nese zátěže po tisíciletí. Teď je konečně doba, kdy muž může začít pomalu objevovat své mužství i za maskou válečníka. Ale potřebuje k tomu bezpečný, citlivý a milující prostor. Postraumatickým stresem, o kterém muži často nevědí, a nutkavou silou dochází u muže ke znecitlivění, s čímž my ženy neumíme moc dobře pracovat a reagujeme na to kritikou. Upřímně dámy, jak by muž mohl čelit smrti ve válce, aniž by si vypnul emoce? Jako emoční stvoření bychom těžko držely linii tak dobře jako oni.
A díky této nutnosti znecitlivění si muži potřebují krok po kroku zjišťovat jak být citově, duchovně i fyzicky v bezpečí. Muž zajišťuje intelekt a hmotu a žena by měla být nositelkou lásky, kde si tohle muž může emoce dovolit. Zároveň ženská kritika vyvolává velkou bolest a je pro něj pak nesmírně těžké vrátit se do důvěry.
Pro muže je těžké čelit ženským emocím
Pro muže je velká výzva postavit se naproti ženě a čelit jejich emocím. Jako kdybychom je tím zkoušeli, jestli už jsou dostatečně silní. Řada mužů utíká před ženskými emocemi, protože je to na ně příliš. Ve chvíli, kdy se muž umí postavit do své síly a zjistí, že to není pro něj není zničující, může je to velmi posílit. Stačí tam jen být, vidět tu ženskou emoci, ale nepustit si ji k sobě.
Místo toho, aby si muži vyhledávali ventily, bylo by fajn, aby před ženou neutíkali a její emocionalitu ustáli. V tuto chvíli se totiž muž stává pro ženu důvěryhodným a hodným její lásky, žena ho pak zabalí do své něhy. Pro ženu je v tuto chvíli muž absolutním králem, který vydržel její ničivou sílu (nešel do agrese, fyzického napadení nebo se jí nevysmál). Zkrátka to ustál.
My ženy potřebujeme být někdy slabé a mít možnost se sesypat. A tam potřebujeme muže, který řekne: „V pohodě, jsem tady. Klidně se teď na dva dny sesyp. Postarám se o tebe.“ A protože my ženy tuto potřebu máme, svého muže velmi často testujeme, co vydrží. Jakmile to vydrží, budeme ho bezmezně milovat a nepotřebujeme ho měnit.
Některé ženy by měly být více vnímavější a citlivější k sebeúctě mužů. Zejména vtípky „Bůh vymyslel porod, aby žena věděla, jak muž trpí při rýmě“ a podobné způsobují nevědomou kastraci. Muži tu nejsou proto, aby nám udělali děti a postarali se finančně.
Pokud někde v sobě cítíme křivdu nebo nenávist k otci, bývalému partnerovi nebo jakémukoliv jinému muži, částečně tím nenávidíme i svého muže a někde se to tam může projevit. Je proto velmi důležité, abychom my jako ženy, začaly u sebe a zpracovávali si negativní emoce vůči mužům, která se někde v nás usadily.
Každý muž má v sobě ochrannou mužskou aktivitu. Znamená to, že muž potřebuje svou silou držet a hlídat prostor, která ale nemá nic společného s agresivitou nebo násilím. Je to čistá síla, která udržuje prostor pro vyšší hodnoty. S narůstajícím věkem si jsou tuto kvalitu schopny do sebe integrovat i ženy. Protože zralý muž (král) a zralá žena (královna) v sobě snoubí mužské i ženské principy a navzájem se přesahují. V praxi to pak vypadá tak, že král se může s královnou velmi efektivně radit o mužských věcech a naopak.
Do budoucna to může vést k jednotě, silnému porozumění a vymizení rozdílů mezi ženou a mužem, kdy přestaneme být limitování svými rolemi. V takových partnerstvím si bude moct člověk sám volit, čím bude a co ho naplňuje a partner na to automaticky a svobodně zareaguje spoluprací, nikoliv frustrací. Protože to tam bude zcela kohezně ladit.
